Sněženka podsněžník je pro nás tou nejtypičtější jarní rostlinou, která rok co rok slouží jako předloha pro naše nejmenší malíře – děti ve školkách a školách při hodinách výtvarné výchovy. Pravidelně se dere ven ze země už v průběhu února, sněhu navzdory. Odolnost vůči mrazu je pro sněženky typická. I proto se velice často uvádí název sněženka předjarní, protože do toho pravého jara přeci jen v době květu sněženek ještě nějaká doba zbývá.
Sněženka byla svého času velice rozšířenou rostlinou. Zlé jazyky tvrdí, že velkou zásluhu za redukci jejich počtů v naší přírodě mohou lidé tím, že je houfně trhali a prodávali je na trzích. Ostatně ještě dnes lze potkat ve velkých městech prodejce, kteří malé kytice sněženek prodávají. Daleko více tomu ale napomohlo odvodňování krajiny, které bylo prováděno s ohledem na příbytek využitelné zemědělské půdy. Latinský název Galanthus nivalis jasně napovídá, kde má sněženka růst především. Jsou to nivní břehy řek. Tato území z krajiny bohužel vymizela a s nimi začala mizet sněženka. A to tak, že dnes je již zařazena mezi ohrožené druhy našich rostlin (kategorie C3) a především je ve stejné kategorii chráněna zákonem.
Reklama
Nějakou tu nivu v naší krajině samozřejmě stále najdeme, sněženky mají rádi ale i původní listnaté a suťové lesy. Vyhovují jim polostinná stanoviště s vlhkou humózní půdou. Takových ostrůvků sněženek je u nás stále poměrně dost. Nejčastěji se sněženka rozmnožuje dceřinnými cibulkami. Proto tvoří sněženka ty typické „bílé koberce“. Expanduje ale semeny. Plodem je trojpouzdrá tobolka, která při zrání táhne stvol k zemi. Semena v tobolkách odnáší jednak voda, ale také mravenci. Těm chutná olejnatý rohovitý přívěsek na konci semen. Mlsní mravenci tak roznáší semena sněženek po okolí.
To, že mravencům chutnají přívěsky semen neznamená, že by rostlina měla být jedlá. Naopak. Celá rostlina je mírně jedovatá, obsahuje řadu toxických alkaloidů. Ty se u člověka po pozření projevují průjmem a zvracením. Na druhou stranu alkaloidy jsou cenné pro farmaceutický průmysl a někde se uvádí, že na západě jsou sněženky právě pro obsah řady druhů alkaloidů farmaceuticky využívány.
Sněženku opylují včely a motýli. Nenápadný bílý květ je ale nenápadný jen pro lidské oko. Hmyz jej vidí jinak. Bílý květ ve skutečnosti odráží UV-složku slunečního záření a opylovači jej nepřehlédnou ani na případných zbytcích bílého sněhu. Pro dokonalé opýlení je hmyz naváděn zelenými skvrnami na vnitřních okvětních plátcích.