Parazitická rostlina, jejíž viditelná část je 5 až 20 cm vysoká, zaujme bílo-růžovými listy neobsahujícími žádný chlorofyl. Podbílek potkáme ve vlhkých listnatých lesích, na vlhkých humózních půdách. Nejvíce v okolí lesních potoků, a to jen v jarních měsících, od března do května.
Vědecké rodové jméno podbílku „lathraea“ je odvozeno z řeckého „lathraios“, což v překladu znamená kradmý, tajný či skrytý. To odkazuje na to, že rostlina bují daleko více pod povrchem země. Růžová nadzemní část rostliny totiž po odkvětu rychle odumře, daleko rozsáhlejší podzemní část rostliny dále parazituje na kořenech především listnatých stromů. Podzemní část rostliny může zasahovat až do hloubky 2,5 metrů pod povrch, a vážit může až 5 kg. Ta část rostliny, která nás na jaře zaujme vyrůstá přibližně po deseti letech od zasemení rostliny, v době, kdy je už podzemní část dostatečně rozrostlá. Dokonce jsem našel zmínku o možném masožravém způsobu obživy podbílku (nebo spíše jen hniložilním). Tato teorie se zakládá na tom, že jsou v nadzemní části rostliny často nalézána mrtvá těla malého hmyzu.
Reklama
Rostlina obsahuje glykosidy, především aukubin. Ten má tlumivý účinek na centrální nervovou soustavu, nicméně ve větším množství je jedovatý. Našel jsem zmínky o tom, že podbílek tlumí epilepsii, či dokonce o jeho pozitivním vlivu na zvýšení dojivosti u krav. Podbílek v ČR není ohrožený, nicméně vyskytuje se spíše roztroušeně.