Ohnivec rakouský je nádherná sytě červeno-oranžová houba, se kterou se nejčastěji setkáváme od února do dubna. Je to jeden z prvních poslů jara v lese. První plodnice ale můžeme najít i někdy během listopadu a prosince, hodně záleží na síle zimy. Ohnivci tedy zima nevadí, mrazy bez problémů přečká, ale během mrazů nové plodnice nevyrůstají, navíc pod sněhem se opravdu špatně hledá. Ohnivec rakouský roste hojněji spíše v nížinách (roste v maximální nadmořské výšce cca 600 m n.m.). Roste na starém dřevě (často ale až tak starém, že už je schované celé v zemi a pokryté mechem). Dřevo pochází z listnatých stromů, nejčastěji jde o dřevo bukové, javorové, vrbové, habrové, akátové či olšové.
Ohnivec není jedlý, i když někde jsem viděl zmínku o tom, že se snad zpracovává do jarních salátů. Chuť a vůně ohnivců je ale doslova nijaká, nevidím tedy moc důvod houbu nějakým takovým způsobem zpracovávat.
Reklama
Lidé co tuto houbu naleznou si často myslí, že jde o houbu vzácnou. Svádí k tomu určitě její netradiční vzhled a karmínová barva. Faktem ale je, že ohnivec rakouský je celkem běžná houba, určitě alespoň v lesích v okolí Brna které navštěvuji nejčastěji. Má ale chráněné příbuzné – ohnivce černého a zimního. Ty od ohnivce rakouského rozeznáte. Jinak je tomu v případě ohnivce jurského. Ten už je od ohnivce rakouského rozpoznatelný jen pod mikroskopem. Určitým vodítkem může být biotop výskytu – ohnivec jurský roste ve vyšších nadmořských výškách a je vázán čistě na lípu. Dalším druhem, za který je ohnivec rakouský možné zaměnit je ohnivec šarlatový. Dříve byla většina nálezů této houby na našem území pokládána pravě za ohnivce šarlatového. Podle posledních výzkumů českých mykologů u nás ale ohnivec šarlatový ani neroste, určování je tak pro nás o něco jednodušší. Přesto tyto druhy ještě nějaké vědecké bádání čeká.