Muchomůrka zelená

Muchomůrka zelená je považována za nejnebezpečnější houbu minimálně v Evropě a Severní Americe, ne-li rovnou na celém světě. Hned na úvod začnu drobnou statistikou. Ročně je v Česku po otravě houbami hospitalizováno 100 až 250 lidí, záleží na houbařské sezóně. Z muchomůrky zelené, snad i díky celkem mohutné osvětě i ve velkých celostátních mediích, je otrav minimum, jedná se o jednotky případů ročně, v opravdu silné sezóně se toto číslo vyšplhá přes deset otrav muchomůrkou zelenou za rok. To je řekněme 5% ze všech otrav houbami. Přesto muchomůrka zelená vyniká ve statistice úmrtnosti, uvádí se, že 95% mrtvých zemřelo na otravu právě muchomůrkou zelenou. Podrobnosti o otravě ale uvedu ještě později, teď krátce o vzhledu, výskytu a možné záměně s jinými houbami.

Plodnice houby je v mládí podobná vajíčku, ze kterého muchomůrka postupně vyrůstá. Z vajíčka se tak stane pochva, nechvalně známý kalich smrti. První typický znak pro muchomůrku zelenou. Klobouk je polokulovitý až vejčitý, zelený až olivově zelený jemně mramorovaný. V průměru mívá 5 – 15 cm. Ojediněle však klobouk může mít bílou barvu – jednak může zelená varianta vlivem slunce vyblednout, ale také existuje i bílá varianta muchomůrky zelené. Lupeny na klobouku jsou bílé. Důležitý je i bílý třeň, který vyrůstá z již zmiňované blanité pochvy a je ozdoben prstenem. Roste v listnatých lesech (duby, habry, buky), od července až do podzimu.

Ačkoliv má muchomůrka zelená hodně typický vzhled, dochází u nezkušených houbařů k záměně s řadou jiných druhů. Nejčastěji zmiňovanou je záměna za některý ze žampionů. Tomu dochází v případě muchomůrek zelených s bílým kloboukem. Přesto těch odlišných znaků je tu stále celá řada. Žampiony mají světle až tmavě hnědé lupeny na klobouku, postrádají prsten i pochvu (kalich smrti). Další záměnou je záměna za holubinku trávozelenou, se kterou má společnou asi jen barvu klobouku. Trochu vážnější je situace na jihu Evropy, kde se velké oblibě těší muchomůrka císařská, která se s muchomůrkou zelenou dá velice snadno zaměnit v rané fázi vývoje, kdy obě muchomůrky vyrůstají z vajíčka. Proto je například v Itálii zákonem zakázáno muchomůrky sbírat, dokud nepraskne její vajíčko. Tamní sběrači však tento zákon velmi často ignorují.

Muchomůrka zelená

Udává se, že amanitin, čili jeden z jedů muchomůrky zelené, je tak jedovatý, že množství jedu, které bychom nabrali na špičku nože (čili asi 0,5 g), by zabilo 100 000 myší. Ty by vytvořily řadu dlouhou 18 km, kolem níž bychom vykračovali průměrně 4,5 hodiny vojenským krokem.
Albert Pilát, Otto Ušák – Kapesní atlas hub, 1964

Přesně takto se o muchomůrce zelené mluvilo ve hře Afrika Divadla Járy Cimrmana. Časem jsem tedy zjistil, že to není původní citát. Zdrojem je kapesní atlas hub od autorů Pilát, Ušák, z čehož jsem byl jako velký fanoušek Cimrmana možná trochu zklamán, ale ono je to asi jedno. Důležité je, že se jedná o velice známý výrok, který přesně popisuje to, jak nebezpečná muchomůrka zelená je. Ještě za první republiky se uvádělo, že na otravu muchomůrkou zelenou umřelo ročně přibližně 25 lidí, v sedmdesátých letech už se jednalo jen 10-20 úmrtí ročně. V současné době jsou roky, kdy není zaznamenáno žádné úmrtí po otravě hub, tedy ani muchomůrkou zelenou. Přesto i v dnešní době, je i s odbornou lékařskou péčí šance na přežití po pozření muchomůrky zelené jen přibližně 75%. Proč?

Reklama

Chuť muchomůrky je prý jemně oříšková, vůně přibližně něco mezi syrovými bramborami až medem. V případě, že byste si muchomůrky zelené připravili, tak na jídle si určitě pochutnáte. Přesto už v tento moment by bylo velmi vhodné vyvolat zvracení, protože se do vašeho těla právě dostaly mimojiné nebezpečné falotoxiny a amanitiny. První příznaky otravy přichází až po několika hodinách, nejdříve po šesti, mnohdy se jedná i o dva dny. Záleží na množství zkonzumovaných plodnic či na tepelné úpravě. Otrava se projevuje velmi silným zvracením a průjmy, které trvají dva dny. Nebezpečí spočívá v tom, že si otrávený člověk po takové době mnohdy neuvědomí souvislost mezi zkonzumovanými houbami a možnou otravu z nich. Paradoxně po dalších dvou dnech dochází ke zlepšení stavu, ale to už pomalu dochází k trvalému poškození jater. Pokud člověk ani v této fázi nevyhledá odbornou pomoc, tak přibližně 4 – 7 den upadne do bezvědomí a umírá. Ale ani pokud pomoc vyhledá nemá vyhráno, často tyto případy končí velmi vážnými doživotními problémy, kde pomůže jen transpantace jater.

Muchomůrka zelená

Jak vlastně probíhá léčba? Otráveného čeká zcela jistě výplach žaludku a opakované výplachy střev. Pokud vyhledal lékařskou pomoc do 24 hodin od konzumace houby, pak se z krve dají toxiny muchomůrky odstranit. Pokud pacient vyhledal odbornou pomoc až po odeznění první fáze je potřeba u něj podpořit činnost ledvin a jater. Pro zachování činnosti ledvin je třeba dodávat minerály a vodu.

Jako velice zajímavé mi přišly historické metody léčby. V roce 1925 bylo ve Francii vytvořeno sérum z koňské krve. Kůň byl ale nejdříve „očkován“ výtažkem z muchomůrky zelené, to proto aby postupně získával imunitu vůči toxinům muchomůrky. Ještě šílenější je metoda z roku 1932, kdy se nemocným podávaly králičí orgány (žaludky a mozky), a to z důvodu, že králík je schopný muchomůrku sníst a přežít. Tyto metody samozřejmě účinné nebyly.