Národní přírodní památka Švařec je soustava podhorských luk a pastvin rozléhající se na prudkých svazích mezi vesničkami Švařec a Koroužné (kraj Vysočina). Louky poskytují útočiště velkému množství teplomilných druhů rostlin a hmyzu. Unikátní je zde především výskyt kriticky ohrožené orchideje švihlíku krutiklas, který se vyskytuje pouze na třech místech v ČR.
Důvod návštěvy této lokality byl jasný. Švihlík krutiklas. Podle zkušeností lidí, kteří tuto rostlinu hledali v minulých letech jsem zvolil termín a vyrazil. Tato orchidej je kriticky ohrožená a zákonem chráněná nejen u nás, ale i na Slovensku či v Polsku. Ustupuje prakticky z celé Evropy. Švihlík krutiklas trpí, jako spousta dalších rostlin, změnou obhospodařování půdy a úbytkem spásaných luk. Jedná se o velmi nenápadnou, 5-35 cm vysokou rostlinu. Charakteristické je pro ni spirálovité květenství okolo stonku, po kterém nese i název – krutiklas. Bílých květů má rostlinka až 30. Jedná se o opravdu velmi nenápadnou rostlinku, přestože se NPP Švařec rozprostírá na vcelku malém území, hledal jsem tu švihlíky marně asi hodinu a půl. Možná mi to trochu znesnadnil fakt, že jsem na místo dorazil ještě před východem slunce, které bylo navíc zpožděno i zastíněním louky kopcem sousedícím s pastvinami. Švihlíky jsem ale nakonec objevil. Jak jsem čekal, pomohly mi vychozené cestičky a ušlapaná tráva v blízkosti rostlin. Možná jsem měl trošku smůlu co se týče vzrůstu švihlíků, k udávaným maximálním hodnotám (35 cm) měly všechny rostliny daleko, ale jsem rád, že jsem alespoň chytl dobu květu.
NPP Švařec ale není jen o švihlících. Velmi typickou je pro tuto lokalitu největší souvislý porost jalovce na Vysočině. Přestože jalovec obecný byl dříve naprosto běžnou součástí naší přírody, je i on dnes zařazen mezi ohrožené druhy. Znát ho tak dnes můžeme spíše ze zahrad, kde se hojně vysazuje. Švihlík krutiklas není jedinou orchidejí, která zde roste. Z orchidejí tu můžeme během května a června potkat i vstavač kukačku, vemeník zelenavý či okrotici bílou. Obzvláště vstavač kukačka stojí za případnou pozornost. A místní louky samozřejmě vyhledává řada druhů teplomilného hmyzu. Samotný konec srpna bohužel není úplně optimální ani pro vřetenušku ligrusovou ani pro modráska černoskvrnného, kteří se tu během léta vyskytují. Konkrétně modrásek černoskvrnný se řadí opravdu mezi vzácné kousky, legislativně je chráněn nejen v ČR, ale i v celé Evropské unii. Jedná se o našeho největšího modráska, který bohužel létá v jedné jediné generaci – optimální načasování vidím někdy na červen.
Reklama
Potkat tu můžeme saranči vrzavou, typickou svými červenými křídly a opravdu hlasitým vrzáním během letu. Ta je typická pro podobné podhorské pastviny, a i když je dnes už vzácnější, její výskyt zde asi nikoho nezarazí. Jiné to může být s kudlankou nábožnou – její výskyt mě na Vysočině stále překvapuje. Nicméně do místních luk se slunce opírá celý den, podmínky tu proto mají výborné. Přesto, to že se něco píše na informační tabuli ještě nemusí odrážet skutečnou realitu – říkal jsem si.
Byl jsem překvapen, kudlanky jsem potkal tři, aniž bych se je snažil hledat. Všechny pospávaly právě okolo švihlíků. Do východu slunce jsem tak měl o zábavu postaráno a mohl jsem si do své sbírky přidat několik dalších fotek kudlanek. Mimochodem, v těchto místech měl své pavučiny natažené další přistěhovalec z teplých krajů, křižák pruhovaný. Predátorů tu tak bylo na metr čtvereční opravdu hodně.
Při východu slunce jsem se snažil mezi probouzejícími se modrásky nalézt toho černoskvrnného, bohužel marně. Ale jak jsem již psal, na přelomu srpna a září by se jednalo o malý zázrak. Mám ale pěknou sérii s modrásky jetelovými. Štěstí jsem měl se sarančemi vrzavými. Ty tu jsou a prozradí se hned po prvním skoku, tedy, alespoň samečci. Až naberu trochu trpělivosti, pokusím se tento druh odfotit v letu. A možná bych si měl pospíšit, protože, bohužel, stejně jako spousta z již zmiňovaných druhů, i saranče vrzavá je v současné době silně na ústupu. NPP Švařec je vlastně naprosto běžná louka, normální pastvina, na které se ale zastavil čas.